Reportáž psaná velmi krátce
Další hrouda mletýho a čtyři kila bůčku, tři obří láhve okurek a tři bochníky chleba.
V kapse mi zvonil telefon, ale musela jsem se soustředit na každej krok, chodník byl jako namydlený sklo.
„Markét, prosím tě, nezlob se, chtěla jsem přijet, ale tady je ledovka, i kdybych se dostala z Knína do Prahy, v noci to zas umrzne a zpátky nedojedu.“
Samozřejmě jsem se nezlobila, Péťa má doma mimino, nechtěla bych ji mít na svědomí. Ani na Líbu jsem se nezlobila, že nepřijede od Mělníka, ani na Martina z Kališť, kterej dojel až na čtyřicátej kilometr, a až pak to otočil a vrátil se domů.
Vyklopila jsem mletý na na linku, rozklepla čtyři vejce, přidala dva balíčky majoránky a ruce ponořila po lokty do masa. Pípla mi zpráva, potom druhá, a obě začínaly stejně:
„Markét, nezlob se…“
Trouba už žhnula, kůži na bůčku jsem nakrájela do mřížky a šoupla ho do horka, ať se vypeče. Potom jsem otevřela okno, protože součet vůní v garsonce obvykle vydá na pěknej smrad. Zas zvonil telefon: „Markét…“
Pomalu jsem se začínala děsit: šest kilo sekaný, čtyři kila bůčku, přijde na to, sežere to…
Ještěže jsem se na starý kolena chytla špatný party, pokaždý je někdo z holek na chatu, když nemůžou pomoct, aspoň politujou, všechno se mnou sdílej, uklidňujou mě a rozveselej.
„Přijde Ašaka a Kozelka,“ napsala mi Renča. Došlo mi, že je zlákala na sekanou.
Káťa mi poradila, jak se dá upéct v lístkovém těstě. Právě jsem ji do něj balila jako miminko do plenek, když se ozvala naše Viol:
„Mámo, stojíme s Jozefem před hospodou a nikdo nám neotvírá.“
Jozef, basák z Prešova, čtrnáct dnů přemlouval kapelníka, aby mi večer zadarmo zahráli. Když kapelník konečně přestal dělat fóry, musel si chudák Pepa vypůjčit aparáty, protože hospoda na koncerty není zařízená, a při tom poslouchat řeči, že ve stejným termínu mohli hrát někde za peníze.
Čtyřicet minut na stosedmdesát, řekla Káťa.
Taky už byla pěkně nervózní, protože slíbila, že se večer převtělí do jedný z postav mojí knížky. Tři dny se vžívala do role, vypůjčila si paruku a brejle, chyběly už jen vlásenky, červená rtěnka a korále.
Zavolala jsem naší Babet, jestli by nějaký nepřinesla.
Napřed to znělo jako omyl, jako když v dálce prosí o milost, potom mi došlo, že přišla o hlas.
Vymyslela jsem takovou blbinu. Abych neráčkovala do mikrofonu, až budu návštěvníky vítat, měla mě Babeta nadabovat. Takový věci mě napadají kolem čtvrtý ranní, protože nespavost je můj věrnej přítel. Myslela jsem si, že to bude sranda, teď to spíš vypadalo na průser.
Další dvě zprávy: „Nezlob se…“ a další omluvnej telefonát.
„Prosím tě, nešil,“ řekla mi Viol. „Kolik lidí ti odřeklo? Uvědom si, že když nás bude dvacet, bude to dobrý. Myslíš, že na mě by dvacet lidí přišlo?“
Kdo má tři dcery, nikdy už nebude na světě sám.
Devatenáctej telefonát mě rozbrečel. Garsonka smrděla sekanou a bůčkem. Do čeho jsem se to uvrtala? Od rána jim tady vařím, a oni takhle. Jen zkuste nachystat hostinu, na kterou nikdo nepřijde.
Viol nás čekala uprostřed silnice. My totiž se Zděndou málokdy trefíme.
„Pepince ujel vlak z Budějovic,“ nahlásila. „Čekat se na ni ale nebude, kapelník už se dvakrát ptal, jestli jsme si jistý, že ještě někdo přijde.“
Pak už se dveře netrhly.
Babeta odskřehotala svůj part, zatímco jsem naprázdno klapala papulou, ale nikdo se nesmál.
Renča recitovala návod k použití knihy. Když jsem ho četla poprvé, lekla jsem se, jestli nakonec není lepší než celej můj příběh, už jsem ale měla nasmlouvanou tiskárnu.
Potom Baruška přečetla pár stránek. V jejím procítěným přednesu se zdálo každý slovo důležitý a zároveň znělo strašně cize. Mohla jsem tohle vůbec napsat já? Naštěstí na jeviště vtrhla Káťa a sebrala jí mikrofon. Působila tak věrohodně, že Zuzku museli přidržet na židli, aby mě nešla zachraňovat před ostudou.
Kapela spustila, Míša s Michalem se dali do tance, přidala se i Líba, která přece jen přijela od Mělníka.
Sekaná zmizela, bůček jakbysmet, začínala být sháňka po židlích.
Babeta se radovala, že kluci hrajou tu její, kterou hrát odmítají, protože se všem líbí, a oni se nechtějí podbízet. Pak jim pan Kozelka, undergroundová legenda, řek, ať už se na to vyserou, že v tom randálu neslyší, co mu Jarda povídá.
O půlnoci zbylo na stole posledních pět knížek a Zděnda se skamarádil s malířem pokojů, kterej se do hospody zatoulal náhodou.
Lícní svaly mě bolely z usmívání, přestat jsem s tím ale nemohla, protože jsem všechny měla ráda. Kdo taky může říct, že zná každýho svýho čtenáře jménem?
„A máš to za sebou,“ řekla mi v neděli naše Pepi.
„Ty bláho, ještě mám ve sklepě 700 knížek! Půjčila jsem si na to od babičky.“
Dvě stovky si vzal do distribuce Kosmas, na krámy se ale asi stejně nedostanou.
Proto zas nabízím poslat vám knížku poštou. Jedna je za stovku a osmnáct korun na známku. Jestli jich prodám 450, vrátí se náklady na jejich výrobu.
Skládku jsem rok zkoušela rozdat zadarmo, a když to nevyšlo, prodávám poslední kousky taky po stovce.
V pondělí mi Hana napsala, že dělám křest jako nějaká Pawlovská.
V úterý mi začalo připadat, že se to všechno událo před rokem.
Pozejtří budou vánoce a potom začne další rok a já už zase spřádám plány.
Děkuju vám všem za přízeň a přeju, ať se máte mít s kým rádi.
Protože všechno ostatní se poddá.
Markéta Schneiderová
Bibliobus 1
Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Venku už zas všechno pučí
„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
Dvojdům ve vysokém standardu 129 m2, pozemek 479 m2
Artistů, Praha
14 900 000 Kč
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.